24. Já a Trans - Komise

17. června 2018 v 17:06 | SagiMário |  Transgender Story
13.6. Jsem měl svůj den D, byl jsem tolik nervozní, naštěstí mě doprovázel můj hodně dobrý kamarád, který už má po komisi a po jedné z operací, trochu jsme bloudili ale jinak to byla docela pohoda až na déšť a rozbitý deštník, který mého kamaráda, trefil pořádně do čumáku,....

Dorazily jsme na místo určení a ježdění tramvají sem tam :D no dorazily jsme, já nervozní jako prase :D... prošlii jsme detektory kovu. a Já celý rozklepaný, jsem se blížil do mistnosti k233.
byli předemnou asi dva kluci a jedna slečna jeden s kluku zrovna vycházel od komise, :) celý rozjaření ...

ale ti ostatní ikdyž jím to vyšlo, vypadali spíš zklamaně něž vesele...

udivilo mě to, chápu , že je to jen formalita ale trocha nadšení by neuškodilo....

No pak povolila mě, byla tam horda lidí tak 7? Snažil jsem se upnout pohled na prof. Weisse, chtěl jsem upřít pohled na Fifkovou ale ta seděla vedle mě takže, na stranu jsem se dívat vázně nechtěl,

no zeptali se mě na tři otázky :

Co mě k přeměně vedlo?
CO bylo pro mě v přeměně nejhorší ?
CO na to rodiče?

no odpověděl jsem na tyto tři otázky a bylo to .... nemusel jsem ani počkat za dveřmi, podepsali papíry a naschledanouu, přes pul republiky na pět minut :)

ale jsem hrozně šťastný :))
 

23. Já a Trans? - Komise a další starosti

9. června 2018 v 10:25 | SagiMário |  Transgender Story
"Nebyl jste přihlášen na svém blogu již 3 měsíce" - fajn tak to bych se měl asi už na blogu trochu ozvat a napsal alespon pár vět. takže, od unoru se toho opravdu moc stalo, je mi líto že jsem nepsal ale bylo toho opravdu moc. dozvěděl jsem se že 13.6 - kdy jsem měl zajištěnou komisi byla i jedna ze závěrečných zkoušek. A tak jsem to začal řešit.
zašel jsem za Vychovným poradcem a specialním pedagogem, řekla mi že by to neměl být problém a že by náhradní termín měl být v září někdy nazačátku, řikal jsem si fajn, tak nemusim odkladak komisi až na zaří, a v září si zkoušku tím pádem dodělám, ikdyž už budu na jiné škole.
podotíkám tvrdili to od května..

Včera třídní učitelka přišla s tím, že Závěračná zkouška není v Záři ale až v prosinci, což je půl roku, pro mě s principu naprosto nepochopitelné, budu už půl roku na jiné škole, a učit se jiným věcem než učetnictvím atd. Prostě nwmůžu se přece půl roku učit na "dvě školy" navíc mi to učetnictví nikdy moc nešlo, takže půl roku hroznýho stresu,

Navíc jsem cca v prosinci plánoval operaci...

Komise mne objednala na 13:30 bv Praze, což je pro mne naprosto nevhodný čas, když jsem až s Moravskoslezského kraje, tak jsem hned psal, že to není nejvhodnější doba pro mne a že bych to potřeboval změnit, kupodivu mi napsali že není problém přijít kdy potřebuju a, že mě vemou dřív....

22. Já a Trans? - rozchod

23. února 2018 v 16:17 | SagiMário |  Transgender Story
Ahoj lidi,
Přišel jsem se na svůj blog tak trochu svěřit. Dostal jsem tak trochu drsný kopačky, měl jsem přítelkyni. Znali jsme se již jako dobří kamarádi 5 let.
Tento rok jsme se do sebe zamilovali a první impuls vydala ona.
Ptal jsem se ji jestli to nevadi to jwky jsem a ona mi řekla že ne, že mě bere jako chlapa vic než kohokoliv jiného, neustále jsem se také ujištoval zda to řekne rodičům protože jsem znal její mamku a věděla to o mě myslel jsem si že to bude v pohodě....

V neděli večer jsme si měli pokecat po telefonu protože jsme sk to slíbili tak jí volám a vzápěti mi přijde SMSka zavolám večer volala jsem si s kamarádkou. Slibuju. Pak asi za 10 min. Zvoní telefon,- přítelkyně. Tak to zvednů a v povzalí slyším křik a najednou mi to típla. Tak jí ve strachu volám zpět nic. Pqk mi zase volá tak to zvednu a v telefonu její otec - dobrý večer, nepřeju si aby jste se výdal z mojí cerou ani jí nekontaktoval a nechci abyste za ní ve škole chodil. Není na tom psychicky dobře. V povzdálí slyším přitelkyni jak strašně brečí.. Zmohl jsem se jen na slovo dobře.. A tipnul jsem to, celý jsem se rozklepal byl jsem jak ratlík apsolutně jsem nechápal co se děje. Bal jsem se jí volat, na fb taky nebyla. Myslel jsem si že jí otect četl nějaký intimní SMSky. Celou noc jsem nespal. Druhý den jsem se s tím svěřil kamarádce.
Říkala že jsem určitě noc zlýho neudělal. Po škole za mnou přišla na intr a začala mi vykladat naprosto z ničeho nic, že bychom to spolu měli ukončit že to takhle nepujde apsolutně jsem enchapal kde na to přišla. Pořád mi říkala musiš pochopit že jsi jiný jejim rodičum vaďí že si trans...

Další den kterej jsem taky nespal. Ráno jsem ji hned ve škole uviděl a jel za ní na svém vozíku jako torpédo ona i kamaradka mě odehnali, že to neni doprej napad, že poblíž je máma.

Tak jsem teda odjel do třidy a počkal tam na ní.
Pak přišla, že apsolutně nic nechápe, že měla o mě hrozný strach a že taky nespala, že rodiče jí zabavili mobil zakazali fb a všechno strašně brečela nevedel jsem co dělat. Snažil jsem se jí uklidnit. Ikdyž jsem sám byl na sesypání... Pak zazvonilo na hodinu. Ja měl jěště volno ale ona měla na osmou. Za 10 min. Přišla sedla si a řekla musime se rozejít. Stál jsem opřený pevně o stůl a najednou jsem se ocitl na zemi.
Řekl jaem jí ať jde do třidy a ja seděl na zemi a snažil jsem se nebrečet, cítil jsem se hrozně byl jsem ve třídě sám a tak jsem si mohl dovolit aby tam lítala sprostá slova teď si ani upřimně neuvědomuju zda jsem byl sám.
Pqk za mnou chodila každou přwstavku a pořad brečela.
Předposlední hodinu jsem začal mít uzkosti tak silné že jsem musel dýchat do sáčku, asistentka bylq pohotová a byla tam se mnou, pak přišla další přestávku a to už jsem nedával a Asistentka to viděla a tak Aničku vyprovodila, já se rozbrečel a hrozně zle se mi dýchalo, citil jsem se unavený, hrozně vyčerpaný, Asistentka seděla vedle mě a hladila mě po zádech, mam pocit jako bych byl chvílemi mimo.. Nedokázal jsem moc odpovídat, jen jsem pokyvoval hlavou. Pak opět hodina kdy jsme přesvedšovali učitelku, že záchranku nepotřebuju jenže ona neposlechla a zavolala ji, při slově záchranka, se mi zvedne tep w je mi daleko hůř.. No tak přijeli vzali mě, dostal jsem kapačky a za pár hodin mě pustili. Cítil jsem se naprosto opilý..nebo jako po flámu....
Pak když jsem byl v pokoji přišlq za mnou kamarádka a začala mi řikat, že už jsem na tom líp než přitelkyně a že to mam pochopit že být trqns není normalní....

No mamka si mě pqk musela odvest domů protože mě na intru nechtěli. Prostě perný týden..
 


21. Já a Trans? - Co a Jak?

2. února 2018 v 21:42 | SagiMário |  Transgender Story
Mnoho z Vás hlavně FtM Lidí se mne ptalo co a jak? jak je to z operacemi a jak jsem se k tomu všemu dostal :)
Napíšu to ve zkratkách neumím to nejlíp popsat.

1. POZNAL JSEM, ŽE SE MNOU NENÍ NĚCO OK
- V takovém případě nejdřív zajděte k psychologovy.

2. OBJEDNEJ SE K SEXUOLOGOVI
Ničeho se nebát a jít do toho, Já i když jsem z Bruntálska objednal jsem se k Fifkové, protože sexuoložka v ostravě by to tak nejradeji protáhla na cca 8 let než by se člověk dostal k hormonům.

3. U SEXUOLOGA
a) popíše, covšechnoo tě čeká, b) bude po tobě chtít životopis. c) u dalšího sezení ten životopis s tebou probere, u mne neměla pochyb ,že jsem Trans. d) hned první sezení mi dala papíry na matriku a všechny kontakty abych se objednal na endokrinologii, internu a psychologa.

4.VŠECHNA VYŠETŘENÍ
Myslím si že všechna vyšetření jsou duležitá ale i v pohodě dokonce i obávaný Pan Weiss není tak zlý jak se zdá, má syce nepříjemné otázky ohledně sexualní orientace nebo to jak se samy v sobě cítíme. Ale je to jeho práce, pak vám rozdá asi 3-4 testy na abc jedná se o IQ test a nejaky povahový nebo neco na zakladě sebevědomí a sebeduvěry a psychiky aby se třeba v testu neukázala schizofrenie nebo jiné poruchy.

5. TESTOSTERON -
3x po půl injekci a pak už celá

6. ROK NA HORMONECH - OPERACE -
a) odstranení prsou -Zdarma, platí pojišťovná b) odstranění dělohy a vaječníků - Zdarma, platí pojišťovna, c)Faloplastika - část zdarma část placená, vytvoření žaludu a koulí - placené








20. Já a Trans? - Čěkačka

30. ledna 2018 v 22:56 | SagiMário |  Transgender Story
Na konci prosince a na začátku ledna se toho stalo opravdu hodně, takže čím začít možná tím koncem prosince, psal jsem doktoru Veselému ohledně operace vrchu odepsal mi asi během deseti minut ze se mam dostavit do Brna, že tam má přednášku o Faloplastice což je sice fajn ale podle mě je to na mě jeste brzo řešit, tak jsem poslal obratem email Fifkové, že nevim co mu odepsat a jestli by nebylo lepší aby mu napsala ona sama přece jen diskuze mezi lekaři je praktičtější, na čež mi napsala, že Ano za pár dní se ji ozval že mu mam napsat znovu, říkal jsem si svátky novy rok ok nebudu ho ted otravovat napsal jsem mu asi prvni tyden po Novém roce možná i později, on nic tak jsem mu předevčírem to jest 28.1. 2018 psal znovu a opět prozatím bez odpovědi, tak nevím chtěl jsem to už mít vše nachystané a naplanované protože komisi mám 13.6,2018 abych pak nemusel věechno dělat naposlední chvíli a ono nic. Někdy mi příjde že nám to lékaři dost komplikují....

No každopádně 9.1.2018 začala má nová etapa života, dělal jsem příjmačky na umělecké škole Ostrava. Jednu část již mám uspěšně za sebou a to talentovou zkoušku, ztravil jsem v té škole celý den, od 7:45 do 17:30 bylo to všechno velice namáhavé jak pro fyzícký tak pro můj psychcký stav, ale opravdu si moc přeji se na tu školu dostat a začít někde znovu někde kde mě nikdo nezná... Každopádně jsem si myslel že jsem to na talentovkách posmolil snad uplně všechno a ono ejhle.

v 17 hodin přišla pro mne ta nejobavanejší čast a to písemná zkouška, k písemné časti se dostali ti, co udělali talentovou zkoušku, nicméně myslím si, že jsem snad pokadil v této časti uplně všechno ať s hlediska otazek tak nějak prostě celkově, byli tam otázky z literatúry, matematiky ze základní školy ze které jsem vyšel zhruba před pěti lety a z dějin kultury a umění čiže jsem moc otázek nevěděl, prostě hotová sazková kancelář..

Ale i tak je to uspěch k dyž si vezmu že jsem se o příjmačkách dozvěděl asi jen 14 dní před nimi takže téměř žádná příprava....
Celkový vysledek se dozvíme 5.2.2018 prostě hotový blazinec, nespím a je to všechno o nervy divím se, že ještě dýchám....
KRÁSNÝ CELÝ NOVÝ ROK, PŘÁTELE ať jej nemáte tak šílený jako Já

19. Já a Trans? - A Co bylo dál?

22. listopadu 2017 v 22:04 | SagiMário |  Transgender Story
Po epicky dlouhé dlouhatánské pauze zase píšu, jupí, jste taky tak nadšený?..... Né ?....... Smůla .... V pravo nahoře je křížek,... Tákže co se událo ? Oběhal jsem všechny potřebný doktory, endo, internu, psychologické vyšetření a od léta jsem na vysněném T jupíííííííí, oh slyším i vaše nadšení a sdílené radosti,..
co těď dělám? Hodně mě zaneprázdnila škola, lítáni po doktorech, sotva stíhám nějáké své koníčky...
Každopádně když už stihnu, mít chvíli volna, věnuju se focení...
Jak to vypadá se mnou a mým přítelem Testosteronem, jsem na něm cca 4 měsíce mam tzv. pedoknírek a hobsá mi hlas, lidi mi ho chválí ale máma se mi směje, a ne jen tomu ale i tomu když jdu do zrcadle sledovat své tři chlupy na bradě, víte vyvolá vá to ve mě strašně silné emoce, je to jako prostě to ani nedokážu říct, prostě EPIC......

Taky jsem v průběhu zaří-října musel nebo spíš byl nucen kvůli svému zdravotnímu a psychickému stavu řešit šikanu ze strany spolužačky i když už všichni věděli že jsem Víťa, Ona neustale musela kopat kolem sebe a vykřikovat že jsem ona a né on.. Neustéle opravovala učitele když mě oslovili jako muže a oni na to níják nereagovali, samozřejmě mě to trápilo ale nedokázal jsem s tím nic udělat, je to takový typ člověka, který se snad ani nedá popsat. Když jsem byl na docela na pokraji sil a doma jsem se hroutil a každouchvíli jsem byl zavřenej na záchodě a brečel tam rozhodla se moje kamarádka vše nahlásit jedné učitelce a začalo se to snad během 14 dnů řešit, ulevilo se mi ale zaroveň mi bylo i hůř bal jsem se té osoby, bylo mi těžko a ouzko jen na mě ta osoba z jakého koliv důvodu promluvila... Školní psycholožka si mě vyslechla po pár dnech následně i osobu co mi zpusoboval tu bolest :/... a EJHLE .. nevím co jí řekli ale ustálo to, dokonce jsem u Ní ON ...

Každopádně od té doby se necítím ani nějak psychicky dobře a nevím jestli je to T nebo je to tím vším kolem mě, školou, budoucností, tím že nevím, co budu dělat dál, tím že nevím jak budu žít?, Je to těžké popisovat ale myslím že to zná každý znás alespň s části, muj psychický stav zkrátka a jednoduše nebyl v posledních měsících moc dobrým, byl plný deprese a pláče, hold není vše tak jednoduché jak se zdá, možná se ve mě pere estrogen a Testosteron, možná je to druhá puberta, možná jen normální lidské problémy, nevím, nevím nevím......


Uff, každopádně? Se přivítám, Vítej zpět :D

18. Já a Trans? - Velikonoce

17. dubna 2017 v 10:20 | SagiMário |  Transgender Story
Ráno jsem vstal nechali jsme maminku a děvčatka v rodině nasnídat, byl jsem nervozní a natěšěšený po snídani jsme se synovcem vymrskali děvčata a Já byl nervozní protože jsem sám nevěděl jak se ke mě sousedé budou chovat ku podivu naproti byli novy sousedi tudiž mě neznali a Já si vykoledoval s prckem nějaké sladkosti, další sousedi co mne znali věděli od mamky že podstupuju přeměnu a tak se mě akorád zeptali jak mi mají říkat a bylo, zeptala se mne jestli nechci panáka, což jsem odmítl - nepiju.
Tak nám dala ještě kousej berana a šli jsme domů dostali jsme sladkosti a Já měl krásný pocit, zároven jsem, již po dvou sousedech byl unavený a ani jsem nevěděl kam mám jít, takže jsme šli domů.

Strašně mě mrzí že jsem si tohle nezažil v detství a dostával akorád tak to co mi nebylo nejpříjemnější jako muži, Lituju že jsem si jako dítě nevikoledoval to co si vykoledoval můj bratr. Jsou to hlouposti atd..
Dnes jsem si to náramně užil...

Jinak jsem si byl v pondělí pro občanský průkaz a jsem oficiálně Víťa takže mám velkou radost :) Snad se brzy dostanu k hormonům a budu šťastnější a šťastnější

17.Já a Trans? - Praha

14. března 2017 v 14:07 | SagiMário |  Transgender Story
Dobrý den, dlouho jsem zde nenapsal,
hodně se toho změnilo a posunulo k lepšímu - doufám, takže čím začneme....
V Praze jsem byl dne 6.3. a cesta byla přímo skvělá, cesta, které jsem se obával přestupu v olomouci proběhla, téměř hladce.
Po dobu jízdy jsem spal a byl na internetu, chválím Leoexpress za připojení k WIFI..
Strašně jsem sebou tahnul tablet, že udělám svůj první video blog. No moc záběru jsem ze strachu vybití baterie neudělal.
Když jsem dorazil na místo alias PRAHA, čekal jsem na kamaráda a jeho přítelkyni.. Nakázal mi stát jako kůl v plotě, samozřejmě byl jsem nervozní dosud jsme se osobně neviděli. Ale vše dopadlo jak mělo a vydali jsme se na cestu z nádraží, načež jsme nemohli najít výtah protože, to tam jak-si zvláštně pžedělávali. Žádné šipky prostě nic. No našli jsme tedy něco jako vestybul nebo co to bylo. ALe zase nikde žádné info ani podobně...
Díky jejich přátelské pohotovosti se šli dva zdravouši - mí prátelé porozhlédnout po informacích a po východu...
Dostali jsme se ven. Procházeli jsme nádražím stavili se na čokoládu, kávu a jídlo e mezi tím jsme trochu pokecali. Oba byli moc příjemní.. Tušil jsem to už nějakou dobu jsem si s jedním z nich dopisovala a vždy jsem si s ním rozumněl.
Dali jsem se na cestu k Fifkové, asi bych tám sám netrefil. Pamatuji si zpoustu semaforů v jednom useku, podchod a kopec víc nic. Ach ta moje orientace v prostoru, nevím jak to budu dělat..
No více méně jsme byli u dvěří a čekali až nastane ten správný čas kdy zazvoním a vejdu.
Přepadl mě pocit uzkost, když jsem měl zazvonit. Smal jsem se ale myslím si, že je to jeden z druhů sebe obrany, říka te si, sakra zase se budu muset představit pod ženským jménem. No když jsem zazvonil ozvala se sestra a Já si řekl: Sakra hlavně ať mi neřekne, že nejsem třeba vůbec objednaný a neodpádluju zase rovnou domů...
řekl jsem své příjmění a zachvíli jen crrrrrrrr......
Kamarád mě doprovodil po schodech nahoru. Z otázkou. Už to zvládneš, ne? Měl jsem chuť říct ne, ne tohle nezvládnu.
Ujala se mne sestra a sepsala se mnou takové normální otazký jako kde bydlím? Kolik mám sourozenců? Kolik je mi let? jestli beru léky a podobně?... Po chvíli vešla do místnosti sestry Doktorka Fifková, pozdravil se s ní, téměř jsme se mijeli, protože mě sestra odvedla zase do jiné mistnosti a řekla ať počkám, že za mnou Paní doktorka zachvíli příjde. Nebylo to jako někde v ordinaci, nýbrž jako někde doma. v poličkách měla sošky koček, knihy, květiny a židle. Plakáty na zdech.
Bylo to něco, jiného než jsem dosud viděl u jiných lékařů. Nedokážu ani popsat to co jsem v tu chvíli cítíl, jen jsem si v hlavě říkal, tohle je ordinace? ....
Po chvíli, vešla Doktorka Fifková do dveří a hned po pozdravu jsme si podali ruce, její první otázka zazněla s čím by mi měla pomoci? Nedokázal jsem to ze sebe vykoktat a tak začala sama, díky bohu, zeptala se mne na pár otázek, na to jaké beru léky, ke komu chodím -(lékařům) a proč ....
Seznámila mne s tím, co mě čeká a nemine, hezky mi to napsala na papír, všechen ten postup, což mi náramně pomohlo, že jsem to mohl vidět a lépe si to zapamatovat. Vzápětí se mne zeptala jak si říkám, tak jsem Jí samozřejmě řekl, že si říkám Víťa, Pak mi tedy řekla že by byla ráda kdybych jí donesl do příštího sezení životopis, nacož jsem jí odvětil, že již jej mám zde, jestli jí to nevadí, nacož mi zase paní doktorka odpověděla : tak sem s ním...
Dal jsem jí ho do rukou, letem světem si ho prohlídla a řekla, že už teď vidí, že se jí bude číst dobře..
Chválila mne , když se dozvědla, že sem přijel sám a odkud jsem přijel atd. Hodně mi to zvedlo sebevědomí, když slyšíte pochvalu od tak úžasného človíčka jako je ona....
Jíž před tím po emailu jsme se domlouvali na tom, že mi dá papír do školy abych konečně mohl dát na vědomí kdo jsem a aby to brali vážně..
Najednou paní doktorka začala na vypsaném papíře puntíkovat co vše dnes dostanu za papíry. Puntík škola, puntík papíry na vyšetření ( endokrinolog, interna, psycholog), puntík matrika,
Pane bože o tomhle jsem snil s potutelným usměvem jsem se díval a snažil se samou radostí v nímat co se vše právě teď děje.....
Po chvíli jsem si podali ruce a zase se vydali zpět k sestře, paní Fifková řekla, co vše potřebuje a co vše vytisknout, Koukal jsem na to jako z jara... BYL jsem tak šťastný, nejmín tisíckrát jsem jí poděkoval, div jsem se nepraštil do hlavy těmi mými buddhistickými uklony...
Vyšel jsem s ordinace jako s papírnictví ale nikdy jsem nezářil přes půlku prahy jak tvrdí mí přátele.....

16. Já a Trans? - Stálé čekání

11. února 2017 v 9:15 | SagiMário |  Transgender Story
Stále čekám na den, kdy mne někdo s přátel, rodiny a blízkých osloví jako muže, víte čekám každý den, jak malé dítě třeba jen kdyby to řekli omylem...

Před Pár dny jsem se ve třídě rozbrečel, už nezvládám školu a to jak pořád slýchám svoje jméno. Je to pro mě težké slýchat slečno Kristýno. A tak i přes zákaz třídní učitelky - rozkřikovat to, jsem napsal email jedné mé oblíbené učitelce, že jsem, kdo jsem. Teď netrpělivě čekám na její odpověď.

Konzultoval jsem po emailu s paní Fifkovou, co a jak a domluvili jsme se, že je možné, že by mi dala papír pro školu, kdo jsem a jak to mám. Samozřejmě mám i obavy, protže si myslím, že se máma bude zlobit, že to urychluju a že je to ještě málo sezení na to abych měl papír. Ale upřímně den za dnem a noc za nocí se strašně táhnou a Já už v tomto těle nemohu být nenávist k sobě samému.

Kdykoli se podívám do zrdcadla, říkam si, proboha, co jsem zač?

Jsem chlap a už nehodlám nikomu nic dokazovat - prostě brečím a mám city, no a co ? prostě i chlap brečí, takové kecy, že chlapy nebrečí...
Zase tento článek o ničem no co aspon sděluji co cítím a jak mi je....

už odpočítávám den za dnem... Kdy půjdu k Fifkové. Samozřejmě se mi to všechno zkomplikovalo a musel jsem díky tomu že jsem nakonec ten týden doma díky jarním prázdninám zjíštovat jinou trasu, protože předtím jsem to měl z Ostravy do prahy těd musim z Bruntále do Prahy takže s přestupem na Olomouc. Ach jo nic nic nic nemuže jít jednoduše, ale občas musíme za něco dobrého něco objetovat.

15. Já a Trans? - konec blogu??

30. prosince 2016 v 16:45 | Vítek |  Transgender Story
Když je člověku na nic a pochybuje o tom, že je muž, co má udělat? Má smysl vůbec pokračovat v nečem takovém? Jako by si okolí myslelo, že jsem si tuhle cestu vybral, copak to jde? Jsem zklamaný s toho to světa a mám obrovský strach. Obrovzský strach ze života jako takového, máminka tvrdí, že mi tranzice akorád zvyšuje deprese a Já si nechávám zvyšovat dávky léků ale není to přesně naopak? Cítím se hůř protože bych mohl být štastný a lidi kolem mě tomu nerozumí a nechcou to tolerovat. Jdu do školy a tam slyším jen svý jméno a otravnou spolužačku, která na mě vrčí, že před ní nemam mluvit v mužským rodě, že jsem žena. Příjdu domu a znovu slyším své jméno. Nejradši bych jej vymazal ze svého života ale proč je to tak zlé? Chápu všichni si musí zvyknout a Já to musím tolerovat ale oslabuje to mé Já. Nevím jestli jsem o tom na blogu psal ale posledních pár dní mi v hlavě zase líta ženský rod ? proč? - protože mě podle kalendáře čekají "krámy" ?
Je mi zle ze mě samotného, cítím se opuštěný. Jako bych ubbližoval lidem kokem mě.

Dnes jsem o tom hodně přemýšlel a myslím, že tento blog do 2 dnů zmizí z povrchu zemského a už si jej nikdo nebude moc přečíst. Bude to tak lepší, protože jsem tu i hodně psal o mamce a nechci aby si to někdy přečetla a pak se kvůli mě trápila. Nejsem připravený čelit dalšímu nedorozumění. Svou maminku miluji nadevšechno a nechtěl bych Jí trapit. Tranzice je každodenním tématem domácnosti aniž bych chtěl, cítím se však být opravdu mužem. Možná ještě nejsem mužem jako takovým ale v srdci je to jiné rozumíte mi. TENTO ČLÁNEK JE NAPROSTO CHAOTICKÝ A NEDÁVÁ LOGIKU

Otázky co bych si měl položit ?

- Jsi spokojený s tím kým jsi? - NE
-Dovedeš si představit život v ženské roli? - NE
-Když se na sebe podíváš do zrcadla, jsi si jistý tím že je to tělo v souladu s tím jak se cítíš uvnitř? - NE
-Když bys měl partnera/partnerku bylo by ti příjemné kdyby tě vnímali jako ženu? Jak po fyzické tak i duševní stránce, když tě někdo osloví v ženském rodě a vidí tě jako ženu, přijde ti to v pořádku? -NE
-Dovedeš si představit že byses někdy stal matkou? - NE


Kdyby Vás napadly ještě nejáké otázky napište mi je do KOMENTÁŘU a Já je sem dodám a odpovím si na ně

Kam dál