Červen 2016

9. Já a Trans? - Zkoušky

26. června 2016 v 16:40 | SagiMário |  Transgender Story
Jen jsem chtěl podat zprávu o tom, že jsem zkoušky zvládl uzpěšně, ikdyž né tak uplně perfektně, co už . Dostal jsem dárek od své maminky a upřímně nevím co dělat a jak se cítít dostal jsem - naušnice a nahrdelník sice né nějak výrazný ale dámský. Jsem rád že jsem dárek dostal jen, nevím co si myslet a jak to chapat, utvrdilo mě to v tom, že to co nebo jak se cítím, maminka stále nechápe. Tím nechci říct nic zlého to v žádném případě mám svou maminku nadevšechno rád..
Ten uprostřed

8. Já a Trans? - Den "D"

18. června 2016 v 12:08 | SagiMário |  Transgender Story
Už jen pár dní a čeká mě ústní zkouška, jsem člověk co si na studiu a známce dost potrpí, ale mám strach, že tohle nezvládnu, nejprve jsme řešily oblek, nejdříve, že šaty ale to jsem opravdu odmítl, nakonec, že mi tedy dá dámský kostýmek co jí nesedí, dobrá souhlasil jsem, neměl jsem na vybranou bud to nebo šaty, prosadil jsem si pánskou košili a kravatu kterou jsem si kupoval téměř na slepo a ona k tomu sedla jako ulitá, Jupííí, nejdřív jsem byl nešťastný ale jak mile jsem se vyfotil a poslal foto svým přátelům z většiny gayům, pochválili mne, že jsem krásný kluk, udělalo mi to takovou radost, sám sobě jsem se v tom okamžiku líbil. Hezký kluk ? - No nepotěší to? Kluk - fešák, připadal jsem si jako největší Boss. Dostal jsem dámský kostým a dámské mokasíny… Cítil jsem se jako chlap, krásný chlap.
Za pár dní ale nastane ústní zkouška a já mám pocit že nic neumím, dokonce ani komunikovat, což mi dělá největší problém.. Nerad komunikuji, ještě k tomu před lidmi, které neznám. K tomu mám v posledních měsících problém mluvit v ženském rodě a myslím si, že by se jim to asi nelíbilo, když mě znají jako ženu a musím se tak i představit. S tohoto mám opravdu strach..

Včera jsem si byl oddechnout na atrakce, jediné na co jsem mohl díky svému handicapu byli auta, který jsem řídil včera poprvé - také to tak vypadalo, po té synovec a neteř šli na trampolínu, vypadalo to úžasné, nejdřív jsem se tvářil jako hrdina ale po chvíli jsem se rozbrečel- bylo mi to líto, nikdy jsem nezažil skákaní či šplhání po stromech a trampolínách, handicap mě dost limituje, vozík který vás drží při zemi.

7. Já a Trans? - aneb, když má chlap ženské problémy..

16. června 2016 v 7:50 | SagiMário |  Transgender Story
Když mám své dny, jsem schopný víc a víc nenávidět sám sebe, mnoho žen a slečen si řekne, že jsem alespoň jeden s mála chlapů, který zažije tolik bolesti jako Vy ženy, jsem schopný v těch bolestech skočit s okna, je to ten nejhorší týden na světě, když to dostanu, mám zvýšenou dávku léků, protože jsem schopný brečet celý den, asi si říkáte, že jsem prostě chlap, co umírá i na rýmečku ale věřte mi, nejsem hrdý na to, že jsem ženou a to všechno kolem.
V tomhle okamžiku stoupá moje nenávist sám k sobě až do pekel, jsem naštvaný a nešťastný a nenávistný k celému světu, zlost a vztek bolest a řev - to vše se odehrává v mém těle. Omlouvám se všem slečnám, ale chlapům to fakt nepřeji….
Řekl bych, že asi nenávidím své tělo - což je fakt..

Tohle je krátký článek, ale vzhledem k mé rvoucí se depresi to bude asi lepší…

6. Já a Trans? - To je snad zlý sen?!

15. června 2016 v 13:23 | SagiMário |  Transgender Story
Sdělil jsem své rodině, že jsem transsexuál a že plánuji hormony a operace, má vlastní matka, která mě pozvala na návštěvu a na oslavu narozenin, mi řekla, že jsem se zbláznil a že jsem nemocný a pokud něco takového chci, nejsem u ní vítán a vlastně jsem ani nikdy nebyl, bylo po půl noci, když jsem jí to sdělil. Ona však otevřela dveře a řekla ať odejdu "nikoho takového tu nechci"..
Moje pěstounská rodina mi říkala, ať za matkou nejezdím, jenže já i po skoro 3 letech mám potřebu jí vidět a když mě pozvala na její narozeniny, měl jsem pocit, že se chce něják usmířit
V tu chvíli jsem skončil na ulici a chtěl jsem ke své doktorce, nevím proč ale je to tak měl jsem pocit, že je to, to nejbezpečnější místo v tuto chvíli, ptal jsem se lidí jak se dostanu zpět do svého města - bylo to trochu dál, nikdo mi nedokázal odpovědět, když už odpověděl řekl : ted? - už nic nejede. Citil jsem se naprosto zoufalí, chtěl jsem strašně za svou doktorkou, za člověkem, kterému jsem věřil. Měl jsem strach, potkal jsem pár opilců, v peněžence jsem neměl ani floka a byla docela zima. K mé smůle je můj orientační smysl dost na prd a ani jsem nevěděl na jakou stranu se postavit když jsem chtěl stopovat do nejbližšího města, měl jsem divný pocit, určitě by mi zastavil nějaký úchylný člověk a Já bych se neubránil, byl jsem sám.. Snažil jsem se nevnímat tmu a bolest, kterou jsem pocitoval ze zoufalství a ze slz, co mi tekli po tváři...

5. Já a Trans? - identita

14. června 2016 v 17:55 | SagiMário |  Transgender Story
Co je identita ? -
identitou rozumíme prožívání toho, čím jedinec je, ať už jako individuum nebo jako člen lidského společenství.


Popravdě moc nerozumím tomu, že se členíme do skupin, a komunit, nerozumím tomu, jsme přeci jednou rasou a je jedno, opravdu jedno zda jsme :
Homosexuálové
Bisexuálové
Heterosexuálové
Transsexuálové
Asexuálové
A další
Nerozumím tomu, proč se musíme neustále někam řadit, Já sam mam dnes takovou depresi sám ze sebe, že nevím kam se zařadit, byl bych rád, kdybych nebyl nikdo, kdybych měl naprosto neutrální jméno. Proč neumíme být jeden celek? Proč, musí být několik náboženství, několik sexuálních orientací a jiných menšin, Proč jsou lidé takový a rozdělují nás do menšin? Neumím a nedokážu se zařadit, mám pocit, že nikam nepatřím, všemi těmi to orientacemi jsem si prošel, nejdřív jsem si samozřejmě prošel heteráctvím , což mi nevyhovovalo, pak homosexualitou, pak bisexualitou, pak Asexualitou a pak Transsexualitou, stále jsem však nezařazený, naprosto se vymykám všemu, nevím, jsem zmatený, zmatený sám ze sebe, nechci jméno, nechci být někdo ale nikdo, je to divné, že ?
Naprostý podivín tady píše takové výplody fantazie, cítím se dnes obzvlášť opuštěný a sám, nevím kudy kam.

Vím že tenhle článek je absolutní, ale mám otázku ? dokázaly by jste se VY zařadit do jedné s sexuálních orientací na 100 % ?

Kontakty

14. června 2016 v 7:32 | SagiMário |  Kontakty
Sexuolog :
Pomoc Online nebo telefonicky :
Seznamky a fora:


Odkazy :

http://www.translide.cz
http://trans-men.blog.cz
http://www.colourplanet.cz
www.transsexualita.cz/

4. Já a Trans? - Článek a komentáře...

13. června 2016 v 12:29 | SagiMário |  Transgender Story
Právě jsem si přečetl pár komentářů na šílený masakr v Orlandu a je mi s těch lidí opravdu zle, zde sdílím článek a pod článek pár printscreenů, jsem opravdu naštvaný jak na ty lidi tam tak i u nás v ČR, každý mi říká, že žiji v 21 století ale já si tak vůbec nepřipadám, je mi s toho opravdu zle, je to jako by vás odsuzovali za to, že jste bílý nebo černý, modrooký nebo barevný - ano jsem barevný a nestydím se za to jsem opravdu naštvaný, mnoho lidí by mi řeklo, že takový prostě jsme ale proč? - proč bych to měl akceptovat, když oni neakceptují mne? - protože jsem nenormální? Ale, kdo mi definuje slovo: normální?? Dokáže někdo naprosto bezchybně tohle definovat? Jsem opravdu rozčilený, žijeme ve 21 století a Já se zde cítím stále jako vězen, který bojuje za svobodu a lidská práva, jsem rozčilený, protože jsem v očích jiných jen zrůda, ale zrůda je podle mého ten - ti co napsali něco tak odporného a něco tak nepěkného, To je zrůda!! Já se považuji za člověka v duhových barvách. Nejsem o nic horší ani o nic lepší než VY!

Nadávám snad Já vám? Že jste heteráci, že milujete opačný pohlaví nebo něco podobného? Narodili jste se ve správném těle - Ano máte štěstí ale kdyby jste byli jako mi, možná by jste měli více nadhledu, poznali by jste více hodných lidí, zjevně si však hodné lidi nezasloužíte, doufám , že vaše děti budou o něco rozumnější a že se nenarodí jako jeden s "členu" LGBT komunity, protože bych mu v žádném případě nepřál takovou rodinu….

3. Já a Trans? - Nabídka k YouTuberingu

13. června 2016 v 10:44 | SagiMário |  Transgender Story

Před pár dny jsem na Youtube hodil video, za které jsem přímo od LGBT komunity, které jsem to video poslal, dostal nepěknou kritiku, že má videa jsou o hovně. Naštval jsem se a natočil jsem ještě jedno za pár hodin jsem ale oba strčil do složky soukromé a řekl jsem si, že tohle není nic pro mě. Proto jsem právě včera založil tento blog - raději své pocity dávám najevo psanou formou, myslím si, že jsem se rozhodl správně, vím - že nebude zde tolik Hateru a prostě když to nebudou chtít číst tak nebudou, pokud zde zrovna nebude nějaký záškodník.

Ale teď k věci, dnes jsem si přečetl zprávu na sociální síti přímo od jedné s té LGBT komunity (která mě poslala do háje) zda nechci jít s nimi do Youtuberingu a společného Channelu na YT. Můj první pocit: WTF? Nejdřív mě pošlou do háje a pak tohle? Nechápu, co si mám myslet a co dělat, nevím, jestli do toho jít, protože jím nechci nic pokazit, jsem s toho dost rozporuplný, protože si sám vlastně ještě až tak úplně nejsem sexuální orientací jistý. Ale zase, kdy se mi naskytne možnost dělat s lidmi, které vyhledávám a kteří o mě stoji?

Chci pomoci hlavně lidem, co jsou na tom podobně jako Já ….

2. Já a Trans? - Nakupování

12. června 2016 v 17:56 | SagiMário |  Transgender Story
V pátek odpoledne jsem měl dost nabitý plán, měly jsme jít do města koupit mi novou bundu, protože ta má se jaksi roztrhla, naprosto sama od sebe - přísahám. No pak jsme měli jít na koncert, nějakých kapel, Black TIger, Black Bull a podobně.
Zpět ale k nakupování. Nakupování mám docela rád, pokud nejde o něco, co nakupuji nerad, ale bundu jsem tam jaksi nesehnal, za to jsem našel doslova poklad - kravaty, dlouho jsem nemohl sehnat žádnou normální jednobarevnou. Vypadaly úžasně, byl jsem jako v sedmém nebi. OK- vybral jsem si tedy dvě, šedou a zelenou - má oblíbená barva.
Snažil jsem se na veřejnosti mluvit v mužském rodě a i prodavačky a obsluha mě tak oslovovali, než mě máma zavolala mým pravým jménem, měl jsem zrovna v ruce boxerky a cítil jsem se děsně trapně, hůř mě shodit nemohla, od té chvíle mne obsluha začala oslovovat jako ženu, hůř - jako dítě.. Vraťme se k boxerkám, máma se moc netvářila a měla hloupou narážku: sice nevím, co do toho dáš ale ok, zabolelo to, ale usmál jsem se a byl jsem vděčný, že spodky strčila do košíku s ostatním zbožím.
Včera jsem je nasadil na sebe a i když sem byl chvíli zaražený, byl a je to úžasný pocit, zase jsem se chvíli cítil jako chlap a už nic jiného než boxerky v mém šatníku se spodním prádlem neuvidí…

1. Já a Trans? - Dětství

12. června 2016 v 17:07 | SagiMário |  Transgender Story
Narodil jsem se téměř před 20 lety. Mám čtyři sourozence, tři bratry a jednu sestru, já jsem předposlední. V rodině mám bratra, který je o dvě minuty mladší, než já. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych měl radši sestru, naopak jsem si nikdy nestěžoval. Často jsem si říkal, že se Bůh spletl a prohodil nám role. Myslím, že jsme si s bráchou byli velmi blízcí, hráli jsme si společně s auty a na vojáky. Nikdy jsem netoužil po tom být princeznou, už vůbec jsem nechtěl nosit šaty. Už od dětství jsem je striktně odmítal, nikdy jsem neměl tendence si hrát s barbínami a vlasatými panenkami. Když mě moje sestra namalovala, asi v mých 2 - 4 letech, lekl jsem se a už jsem nikdy nenamaloval. Netoužil jsem ani po rtěnce, ani řasenku na mě nikdo nedostal. Hodně často jsem se pral s bráchou, snažil jsem se mu vyrovnat. Moje první ostříhání nakrátko bylo v dětství, když teta přišla ostříhat bráchu a já chtěl taky.
Když jsem se dostal na základku, začala éra Pokemonů . Byl jsem jediná "holka" ve třídě, která je sbírala. Také jsem si koupil auto na dálkové ovládání a hrál jsem hokej a fotbal v bráně. Čím víc jsem rostl a dospíval, tím víc jsem se nenáviděl. Musel jsem začít nosit podprsenky a už jsem se necítil tak svobodný. Začali mne šikanovat, protože jsem byl podivín, a když jsem se chtěl bavit a kamarádit s kluky, holky do mě stále ryly, že jsem zamilovaný a že je chci. Zažil jsem dost krušné období, občas jsem "podědil" něco po bratrovi a nadávali mi za to. Každé vysvědčení jsem na sebe dostal sukni, také to byl jediný den v roce, kdy mne viděl někdo v sukni.
V době kdy mi začaly růst prsa a chlupy na nohou, přestal jsem nosit kraťasy. Trička, která jsem nosil, mi zásadně kupovala máma, vždycky holčičí. Nikdy jsem se nevoněl dámskými parfémy, a nikdy jsem netoužil po kabelce. Ve 14 letech jsem si o sobě začal myslet, že jsem lesba, protože mě muži nikdy nepřitahovali, co se týče těla. A poté, co mne osahával a obtěžoval kamarád, už vůbec ne. Začal jsem mít v 15 letech trochu volnější ruku v oblékání. Když mi máma klučičí oblečení neschvalovala, snažil jsem se vybrat takové, aby bylo alespoň trochu chlapecké, což se mi nikdy moc nedařilo. Když jsem poprvé dostal menstruaci, nebyl jsem hrdý ani trochu na to, že jsem ženou. Nevím, co na tom je, nebo má být k hrdosti. A nikdy jsem si nedokázal představit, že bych měl odnosit dítě a být matkou.
V 17 letech jsem začal mít ještě volnější ruku v oblékání, protože jsem byl v pěstounské péči a svěřil jsem se, že jsem lesba klučícího stylu - tzv. tomboy. Ale za nějakou dobu mi pouhý styl oblékání nestačil, občas jsem se přeřekl a mluvím v mužském rodě. Moje pěstounka byla přesvědčená, že se za muže jen schovávám, ale já o tom v posledních měsících přesvědčený nejsem. Ostříhal jsem se na kluka a byl jsem šťastný - avšak jen na krátkou dobu, než jsem se podíval do zrcadla. A stále si říkal, že jako chlap nevypadám, stále víc a víc jsem se sám sobě hnusil a byl - jsem se svým tělem nespokojený. Před nedávnem jsem byl donucen jít na ples v šatech, byl jsem nešťastný. Je to strašné ponižující, nejsem svobodným člověkem, stydím se za své tělo, nedokážu chodit ani na bazén, protože, jsem v očích ostatních jen "chlupatá žena".