1. Já a Trans? - Dětství

12. června 2016 v 17:07 | SagiMário |  Transgender Story
Narodil jsem se téměř před 20 lety. Mám čtyři sourozence, tři bratry a jednu sestru, já jsem předposlední. V rodině mám bratra, který je o dvě minuty mladší, než já. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych měl radši sestru, naopak jsem si nikdy nestěžoval. Často jsem si říkal, že se Bůh spletl a prohodil nám role. Myslím, že jsme si s bráchou byli velmi blízcí, hráli jsme si společně s auty a na vojáky. Nikdy jsem netoužil po tom být princeznou, už vůbec jsem nechtěl nosit šaty. Už od dětství jsem je striktně odmítal, nikdy jsem neměl tendence si hrát s barbínami a vlasatými panenkami. Když mě moje sestra namalovala, asi v mých 2 - 4 letech, lekl jsem se a už jsem nikdy nenamaloval. Netoužil jsem ani po rtěnce, ani řasenku na mě nikdo nedostal. Hodně často jsem se pral s bráchou, snažil jsem se mu vyrovnat. Moje první ostříhání nakrátko bylo v dětství, když teta přišla ostříhat bráchu a já chtěl taky.
Když jsem se dostal na základku, začala éra Pokemonů . Byl jsem jediná "holka" ve třídě, která je sbírala. Také jsem si koupil auto na dálkové ovládání a hrál jsem hokej a fotbal v bráně. Čím víc jsem rostl a dospíval, tím víc jsem se nenáviděl. Musel jsem začít nosit podprsenky a už jsem se necítil tak svobodný. Začali mne šikanovat, protože jsem byl podivín, a když jsem se chtěl bavit a kamarádit s kluky, holky do mě stále ryly, že jsem zamilovaný a že je chci. Zažil jsem dost krušné období, občas jsem "podědil" něco po bratrovi a nadávali mi za to. Každé vysvědčení jsem na sebe dostal sukni, také to byl jediný den v roce, kdy mne viděl někdo v sukni.
V době kdy mi začaly růst prsa a chlupy na nohou, přestal jsem nosit kraťasy. Trička, která jsem nosil, mi zásadně kupovala máma, vždycky holčičí. Nikdy jsem se nevoněl dámskými parfémy, a nikdy jsem netoužil po kabelce. Ve 14 letech jsem si o sobě začal myslet, že jsem lesba, protože mě muži nikdy nepřitahovali, co se týče těla. A poté, co mne osahával a obtěžoval kamarád, už vůbec ne. Začal jsem mít v 15 letech trochu volnější ruku v oblékání. Když mi máma klučičí oblečení neschvalovala, snažil jsem se vybrat takové, aby bylo alespoň trochu chlapecké, což se mi nikdy moc nedařilo. Když jsem poprvé dostal menstruaci, nebyl jsem hrdý ani trochu na to, že jsem ženou. Nevím, co na tom je, nebo má být k hrdosti. A nikdy jsem si nedokázal představit, že bych měl odnosit dítě a být matkou.
V 17 letech jsem začal mít ještě volnější ruku v oblékání, protože jsem byl v pěstounské péči a svěřil jsem se, že jsem lesba klučícího stylu - tzv. tomboy. Ale za nějakou dobu mi pouhý styl oblékání nestačil, občas jsem se přeřekl a mluvím v mužském rodě. Moje pěstounka byla přesvědčená, že se za muže jen schovávám, ale já o tom v posledních měsících přesvědčený nejsem. Ostříhal jsem se na kluka a byl jsem šťastný - avšak jen na krátkou dobu, než jsem se podíval do zrcadla. A stále si říkal, že jako chlap nevypadám, stále víc a víc jsem se sám sobě hnusil a byl - jsem se svým tělem nespokojený. Před nedávnem jsem byl donucen jít na ples v šatech, byl jsem nešťastný. Je to strašné ponižující, nejsem svobodným člověkem, stydím se za své tělo, nedokážu chodit ani na bazén, protože, jsem v očích ostatních jen "chlupatá žena".


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ... ... | 12. června 2016 v 22:52 | Reagovat

Ahoj. Je mi líto, že tohle musíš zažívat. Ráda budu nadále sledovat tvůj blog, protože mi to připadá strašně zajímavý a tímto ti chci určitě i za mnoho dalších lidí, co nenapíšou komentář, poděkovat, že tuhle svojí situaci popisuješ, protože je trans lidí v Česku a na Slovensku určitě mnohem víc.:) Snad budeš mít hezký zbytek dne a ještě jednou děkuju.:)

2 SagiMário SagiMário | E-mail | Web | 13. června 2016 v 10:19 | Reagovat

[1]: Děkuju hlavně Já, že si napsala....

3 Azzie Azzie | E-mail | Web | 13. června 2016 v 15:35 | Reagovat

Musí to pro tebe být těžké, potýkat se s takovými věcmi, to chápu. A upřímně si moc přeju, aby se ti věci změnily k lepšímu a našel si štěstí. Jeden můj kamarád je na tom vlastně úplně stejně jako ty, jen je mladší, když nad tím tak přemýšlím... Musí to být těžké, ale věřím tomu, že to oba zvládnete a budete šťastní ♥ Přeju ti moc a moc štěstí a síly.

4 SagiMário SagiMário | E-mail | Web | 13. června 2016 v 15:38 | Reagovat

[3]: Děkuji ti, :)

5 Melisa Melisa | Web | 13. června 2016 v 23:43 | Reagovat

Tenhle blog se uplně vymyká ostatním blogům, na které chodím a které čtu, ale hned ukládam, a budu ho číst. Přeju ti, abyses v životě potkával hlavně s lidmi, kteří tě dokážou pochopit a nebudou ti nic vyčítat nebo nadávat, jako to mají lidí ve zvyku. :-)

6 SagiMário SagiMário | E-mail | Web | 14. června 2016 v 6:03 | Reagovat

[5]: Děkuji ti a přeji také hodně štěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama