13. Já a Trans? - Velké změny

7. října 2016 v 8:27 | SagiMário |  Transgender Story
Od té doby co jsem nenapsal na svůj blog se toho stalo opravdu hodně,
Pokročil jsem konečně o kousek dál, psycholožka mluvila o mé diagnóze s maminkou, od té doby je to lepší a máma se snaží, ale to není všechno, konečně jsem si vybral trvalé jméno ale o tom později, největší novinkou je to, že jsem se konečně objednal k sexuoložce, moc informací o ní na netu není, ale postupem času o ní budu psát, abychom se o ní společně něco dozvěděli, neslyšel jsem na ní moc dobrých ohlasů. Myslím si však, že by bylo dobré, aby si ale každý udělal svůj názor, opravdu se těším, až se pohnu z místa. Jupí!!! 24. Listopadu začne nová ÉRA nový život, nový svět zase o krok ke štěstí.
Vždycky se děsně bojím toho, když pomyslím na ty různé vyšetření a testy, - že mi prostě v testech vyjde, že jsem ženská, ale snažím se utišovat- jsem chlap! Jsem chlap! Jsem chlap!
Včera jsem zažíval doslova peklo měli jsme ve škole jakýsi seznamovací program s praktickou školou atd.. A dostali jsme každý cedulku se jménem aby každý věděl jak nás má oslovovat - dovedete si představit, jak jsem se cítil? - bylo mi hrozně všem jsem muselo říkat, že jsem žena a blá blá blá. Kdy už to konečně skončí? Kdy už nebudu muset lhát ostatním ale hlavně sobě?
Když jsem přišel večer domu a šli jsme do hajan, svěřil jsem se mámě z včerejškem ( dneškem ) a rozbrečel jsem se jako malý kluk, "mami Já to jméno nechci!" mama mi sice řekla že to nechápe a nikdy nepochopí protože to nezažila ale řekla mi že musím byt trpěliv(á) a že se brzy dočkám to mi od ní samotné hodně pomohlo - začíná se s tím smiřovat i když ten ženský rod bude používat asi pořád..
Ted k té příjemnější části článku - Jméno
Když jsem přijel od doktorky, nechal jsem mámě denní pauzu na slovo Transgender, - a v sobotu jsem s ní začal mluvit tak nenápadně o jménech nejdřív se mě ptala, jaký by bylo mé ženské jméno v mužské podobně - což jí nezaujalo - jupí! Věděl jsem, že chci české jméno, ale upřímně bylo jich dost málo, libilo se mi spousta jmen, a máma mi poradila, že na to mám jít vylučovací metodou, trvalo mi to asi dvě hodiny, ale přišel jsem na to. Rozmýšlel jsem mezi Slávkem, Sávem Jáchymem, Jonasem, Viktorem, Vítem - bylo jich samozřejmě víc, ale všechna vypisovat nebudu. Zbyla jména Slávek a Vít, nemohl jsem se rozhodnout, Viktor byl podle maminky moc dlouhý a zdrobnělina zase moc ženská: Viky, což jsem si ani neuvědomoval. No zpět k Slávkovi a Víťovi - dlouho jsem nad nimi přemýšlel a pak řekla máma - tak si dej rovnou jméno Vítězslav - máš tam i Slávka i Víťu. A ono Ejhle měla pravdu - Bingo! A máme jméno!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tygřík Tygřík | 7. října 2016 v 9:49 | Reagovat

Ahoj, máš zajímavý blog, přečetl jsem si teď všechny články.
Musíš to mít dost těžké...
Řekl bych ale, že jsi na správné cestě a teď už budeš objevovat jen to, co se ti líbí a sám sebe. Také jsem měl takové pocity a dnes jsem šťastný :)
Drž se ještě! Fakt se mi líbí tvé články i příběh, držím palce.
Možná bys jen nemusel tolik používat slovo transsexuál - což je právě ta diagnóza.. cítíš se, ze jsi nějak nemocný? :) Já jsem se od toho odpoutal a říkám si už "jen" trans člověk. Jsem jiný, ale ne nemocný... :)

2 SagiMário SagiMário | E-mail | Web | 7. října 2016 v 9:55 | Reagovat

[1]: ok - trans :) Díky budu rád když mě budeš číst i nadále :)

3 Tygřík Tygřík | 7. října 2016 v 10:03 | Reagovat

Říkej to ale sám tak jak chceš, já to můžu citit jinak :)
Jo, dál piš :-D

4 Máma Máma | 7. října 2016 v 14:48 | Reagovat

Ahoj, jsem mámou kluka,jako jsi ty:-) Neboj se ničeho a jdi si za tím, co chceš. My jsme se synem sexuoložku poprvé navštívili 3.8. a hned po první návštěvě jsme "najeli" na klučičí jméno. Dostali jsme papíry na matriku, tak jsme tam zašli a zažádali o nový rodný list na neutrální jméno a příjmení. Poté jsem zašla před začátkem školního roku do školy a oznámila jsem tyto změny p. řediteli a tř. učitelce. Takže 1.9. už nastupovala do školy holka, ale kluk:-) Momentálně je syn už téměř měsíc na hormonech. Píšu to proto, aby jsi věděl, že první setkání se sexuoložkou není jen prvním krokem ke štěstí, ale OBROVSKÝM SKOKEM, který synovi totálně změnil život. Samozřejmě k lepšímu:-) Nenech si vnutit pocit, že někomu musíš dokazovat, že se cítíš být klukem. Nemusíš nic. Buď jen sám sebou. Dobrý sexuolog/psychiatr to pozná sám. Moc ti držím palce a piš dál, ráda tvoje příspěvky čtu :-)

5 Máma Máma | 7. října 2016 v 14:50 | Reagovat

...samozřejmě tam mělo být - "1.9. už nenastupovala do školy holka, ale kluk.."

6 SagiMário SagiMário | E-mail | Web | 7. října 2016 v 20:04 | Reagovat

[4]: wow velké děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama