Únor 2017

16. Já a Trans? - Stálé čekání

11. února 2017 v 9:15 | SagiMário |  Transgender Story
Stále čekám na den, kdy mne někdo s přátel, rodiny a blízkých osloví jako muže, víte čekám každý den, jak malé dítě třeba jen kdyby to řekli omylem...

Před Pár dny jsem se ve třídě rozbrečel, už nezvládám školu a to jak pořád slýchám svoje jméno. Je to pro mě težké slýchat slečno Kristýno. A tak i přes zákaz třídní učitelky - rozkřikovat to, jsem napsal email jedné mé oblíbené učitelce, že jsem, kdo jsem. Teď netrpělivě čekám na její odpověď.

Konzultoval jsem po emailu s paní Fifkovou, co a jak a domluvili jsme se, že je možné, že by mi dala papír pro školu, kdo jsem a jak to mám. Samozřejmě mám i obavy, protže si myslím, že se máma bude zlobit, že to urychluju a že je to ještě málo sezení na to abych měl papír. Ale upřímně den za dnem a noc za nocí se strašně táhnou a Já už v tomto těle nemohu být nenávist k sobě samému.

Kdykoli se podívám do zrdcadla, říkam si, proboha, co jsem zač?

Jsem chlap a už nehodlám nikomu nic dokazovat - prostě brečím a mám city, no a co ? prostě i chlap brečí, takové kecy, že chlapy nebrečí...
Zase tento článek o ničem no co aspon sděluji co cítím a jak mi je....

už odpočítávám den za dnem... Kdy půjdu k Fifkové. Samozřejmě se mi to všechno zkomplikovalo a musel jsem díky tomu že jsem nakonec ten týden doma díky jarním prázdninám zjíštovat jinou trasu, protože předtím jsem to měl z Ostravy do prahy těd musim z Bruntále do Prahy takže s přestupem na Olomouc. Ach jo nic nic nic nemuže jít jednoduše, ale občas musíme za něco dobrého něco objetovat.